Vhled do života epileptiků se mění v esej pokládající základní existenciální otázky. Čtveřice protagonistů se za pomoci psychologů a umělců snaží zprostředkovat, co jejich vědomí prožívá v momentech, kdy to pro okolní svět vypadá, že „tady nejsou“.
 Odvážná koláž obrazů a myšlenek se snaží přiblížit lidské vnímání ovlivněné epilepsií, ale nakonec i základy, na nichž stojí lidské vnímání jako takové. Kde jsou hranice toho, co považujeme za reálné? Režisérka Maartje Nevejan sleduje jedince, jejichž kontakt se světem přerušují nevyzpytatelné záchvaty, jaké v dětství zažívala i ona sama. Chce vědět, kam mizí vědomí ve chvílích, kdy mozek zkratuje. Nebo je to naopak svět, který na okamžik přestává existovat? Snímek se nebojí volně ubírat k nečekaným otázkám identity, svobodné vůle a osobní realizace prostřednictvím umění, jež přesahují téma epilepsie. Těkavost záběrů evokuje proud, kterým se nedá manipulovat úplně libovolně. Snímek se nachází mezi zasněním a tápáním, bez předstírání naděje, že budou otázky zodpovězeny. Zůstává jen fascinace.